Dívka z obrazu

Karel Gott

F#mKolikrát jsem stál tam, před tím H7krámkem,
kde mě Dhřál i F#mmráz.
V myšlenkách jsem kráčel starým H7zámkem,
jenom Djá a F#mčas.
DKolikrát, když slunce vlídná Ezář zlátla,
C#mze starého rámu dívčí F#mtvář mě zmátla,
Hmdívčí tvář, jak růže ukryE7
v šál okroADA7-ý.
DČekal jsem, že dá mi znameEní, zbytečně,
C#mdívala se na mé trápeF#mní netečně,
Hmpřesto jsem ten obraz toužil
E7mít v podkroADA-í. C#7 
Přišel náhle pán a obraz koupil,
snad jí má teď rád.
Jen já vím, že vůbec neprohloupil
a nemůžu spát.
Nehledám už úsměv neměnný z plátna,
tahle krása bývá u ženy málo platná,
sny, že dívku láska oživí nám pominou-ou-ou.
K obrazům snad můžeš lehce vplát, je zvláštní,
nemohou ti zpátky lásku dát s tvou vášní,
malíři mi tohle rouhání
E7jistě promiAno-o-oD-o-oA-ou. A7 
Kolikrát, když slunce vlídná zář zlátne
pokaždé mě krásná dívčí tvář zmátne,
nemusí mít ani nádherný šál okrový.
Nečekám už tajná znamení, zbytečně,
teď už vím, kde láska pramení skutečně,
teď už vímn, že na mé znamení odpoví.
Lá-la-la-la, lá-la-la-la-lá, lá-la-la,
lá-la-la-la, la-la-la-lá, lá-la-la.
Lá-la-la-la, la-la-la-lá, la-la-la-lá.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:16:19.667+00:00
Výsledky hledání: